Maya (Mayové)

 

Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize,Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a Salvadoru.

 

 

Dobytí Mayů Španěly (1500 - 1562)

  • 1492: Kryštof Kolumbus (znovu) objevil Ameriku
  • 1500: První epidemie planých neštovic nebo jiné evropské choroby zasáhla Yucatán. Dle některých odhadů mohly neštovice vyhubit až 90 % původních obyvatel v některých oblastech. [5]
  • 1502: Kryštof Kolumbus s posádkou jsou na 4. Kolumbově cestě do Ameriky prvními Evropany, kteří se dostali do kontaktu s Mayi: Prohledali mayské obchodní kanoe v Honduraském zálivu a zajali jeho kapitána.
  • 1511: Španělská loď ztroskotala na východním pobřeží Yucatánu a dva přeživší členy posádky jménem Geronimo de Aguilar a Gonzalo Guerrero zajmou a zotročí Mayové. Guerrero přejde na stranu Mayů, přizpůsobí se jejich životu a přižení se do mayské šlechtické rodiny. Později se Guerrero stane nenahraditelným odpůrcem Španělů a Mayům značně pomůže v boji proti Španělům.
  • 1517: První španělská výprava pod vedením F. H. de Cordoby, kterého vyslal z Kuby na západ Diego Velázquez (protože nedůvěřoval Hernandovi Cortésovi), aby hledal zlato a otroky. Po třítýdenním bloudění v důsledku bouřky[6] přistál na severním Yucatánu (hned vedle Kuby), kde uviděl velká města a lidi, kteří přinutili jeho vojáky k útěku. Obeplouval severní mys Yucatánu a přistál na východním pobřeží Yucatánu (Champoton), kde ho dokonce mayský útok smrtelně zranil (později zemřel). Vrátil se na Kubu.
Hernán Cortés
  • 1518: Druhá výprava pod vedením Juana de Grijalvy, taktéž vyslaného Velasquézem. Na čtyřech lodích dobyl město Cozumel (na ostrově Cozumel, poblíž východního Yucatánu) a potom se podobně jako Cordóba vydal po pobřeží do Champotonu. Podařilo se mu odrazit indiánské útoky, pokračoval v plavbě na západ a přistál na pobřeží dnešního státu Tabasco, kde se střetl s mírumilovnými Indiány, doslechl se o zemi bohaté na zlato zvané Mexiko a na palubě lodi se střetl s posly Moctezumy I., vládce Aztéků. Moctezuma si myslel, že Grijalva je Quetzalcoatl, jehož návrat byl očekáván. Po návratu na Kubu Grijalva nazval novou zem „Nové Španělsko“.
  • 1519-1521: Hernán Cortés se na 11 lodích bez souhlasu Diega Velasquéze vypravil na svou známou dvouletou výpravu do středního Mexika (k Aztékům). Doprovázeli ho Pedro de Alvarado a Francisco de Montejo. Nejdříve přistál na ostrově Cozumel, kde od Mayů vykoupil Geronima de Aguilara, který mu poté byl tlumočníkem do mayštiny. Po obeplutí západního pobřeží Yucatánu se dostal do Mexika, kde v srpnu 1521 zničil aztécké hlavní město Tenochtitlán, a v jeho ruinách začal stavět nové město – Ciudad de México.[7]
Dobytí Tenochtitlánu
  • 1523-1525: Pedro de Alvarado se z Tenochtitlánu vydal dobývat mayské území ve vysočinách, kde v dnešní Guatemale založil Tecpán jako španělský hlavní „stan“. V Iximché se Cakchiquelové spojili se Španěly proti Tzuhuilům a Quichéům. 4. 4. 1524 Alavarado zabil Tecúna Umána, posledního vládce Quichéů a potom zničil Utatlán, jejich hlavní město. Dále 25.7. Alvarado vyhlásil Iximché za hlavní město nového území, které plánoval dobýt. V roce 1525 dobyl mayské Mamy a Pokomamy.
  • 1524 – 1525: Hernán Cortés se vydal na výpravu křížem přes jižní nížiny. Paxbolonacha, vládce Acalonu (aztécké obchodní osady v Peténu západně od Taysalu) se přidal na stranu Cortése. Cortés tehdy střetl i Itzy v Taysale (Španělé je jako poslední nedobytné hlavní Maye nechali existovat až do 17. století, kdy roku 1625 Španělé dobyli peténské nížiny a roku 1697 i samotný Taysal, poslední itzské hlavní město).
  • 1524: Neúspěšná výprava do dnešního státu Chiapas pod vedením Luise Marína.
  • 1526-1530: Konflikt s Cakchiquely ve vysočinách. Roku 1526 po ukrutnostech páchaných na domácím obyvatelstvu ztratili Španělé v Guatemale Cakchiquely jako spojence. Cakchiquelové v tomto roce opustili Iximché a začali válku proti španělským okupantům, kterou sice prohráli, ale Španělé raději opustili Iximché. Roku 1527 Španělé z Iximché založili na úpatí sopky Agua nové hlavní město vysočin, dnešní Ciudad Vieja (zaniklo roku 1541 při výbuchu sopky). V tom samém roce se Alvarado musel ve Španělsku zodpovídat za ukrutnosti, které páchal na Indiánech (taktéž potom v roce 1536). Roku 1530 se po dlouhých bojích nakonec vládcové Cakchiquelů Španělům vzdali (Alvarado je dal oběsit roku 1540) a Španělé dobyli Cakchiquely v Iximché.
  • 1527-1528: Diego de Mazariegos vedl úspěšnou výpravu do vysočin dnešního státu Chiapas, který si zčásti podmanil a založil tam město Ciudad Real (dnes San Cristóbal de las Casas).
  • 1527-1548: Výpravy Francisca de Monteja a jeho stejnojmenného syna, kterými po dlouhých bojích dobyli severní Maye. Roku 1531 založili základnu v Campeche. V roce 1541 Monetejo mladší definitivně dobyl západ Yucatánu, 1542-45 i východ. V letech 1546-47 proběhlo poslední velké mayské povstání na Yucatánu (tzv. Východní válka), bylo poraženo, ale vzpoury Mayů pokračovaly do konce století.
  • 1541: Zemřel Alvarado.
  • 1542: Založení Méridy jako hlavního města Yucatánu na místě bývalého mayského města Tihoo (na sever od Mayapánu)
  • 1545: první františkáni přicházejí na Yucatán
  • 1550: „konec“ dobývání Mayů – Španělé vyhlásili úplné vítězství
  • 1562: Mnich Diego de Landa začíná se svými brutalitami v úsilí konvertovat Maye (viz níže).
  • 1695: Dobytí cholských Mayů v dnešním státu Chiapas.
  • 1697: Dobytí itzských Mayů v dnešním regionu Petén, což znamená faktické ovládnutí i posledního mayského území Španěly.

Španělé do této země natrvalo přinesli svou kulturu, jen málo mayských kodexů, kultovních staveb a míst přežilo rozsáhlé ničení španělských kolonizátorů. Obzvlášť ničivě se vyznamenal španělský biskup Diego de Landa z 2. poloviny 16. století, který zakázal náboženské kulty mayských domorodců a násilím je přinutil konvertovat ke katolictví. Spálil všechny modly a starodávné knihy, do toho času uchovávané ve velkolepých chrámech a tak navždy zničil dědictví nevyčíslitelné hodnoty. Jakoby zázrakem se uchovaly jen vzácné písemné zdroje vztahující se k mayským národům, které tvoří čtyři knihy, známé jako kodexy z předkoloniální doby.

 

Mayský kalendář

 

 

 

Mayský kalendář je kalendář, pomocí kterého staří Mayové předpovídali zatmění Slunce. Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých astronomických pozorování. Přesnost, které dosáhli při výpočtech dob oběhu různých nebeských těles, je porovnatelná s údaji, které získali dnešní astronomové pomocí nejmodernějších přístrojů.

Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.

Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.

 

 

Typy kalendáře

Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně) taková redundantní, že i po tisíciletích - po zničení části nápisů - je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od Olméků. Byly to:

  • haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.
  • tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu.
  • dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek – baktun (např 9.15.9.0.1 znamená 1407201 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá(*podle starého datování) 11. srpnu 3114 př. n. l. a poslední den 13. baktumu (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.[zdroj?]) odpovídá (*podle starého datování) 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec[zdroj?] aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou[zdroj?] tak, jak skončily i předchozí[zdroj?] světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali).

K označnení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:

    • Kin = den
    • Uinal = 20 kin
    • Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok
    • Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
    • Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let
    • Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let
    • Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let
    • Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let
    • Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let[1]

*Nové výzkumy ukazují, že donedávna nejrozšířenejší datování, často označované jako GMT(podle počátečních písmen jmen autorů), bylo provedeno nepřesně. Tuto skutečnost velmi dobře podporují nejnovější srovnání Mayských astronomických tabulek (tzv. Drážďanského kodexu) s moderními astronomickými výpočty, provedené i za přispění AVČR. Ty které naznačují, že skutečný konec cyklu Mayského kalendáře připadá s největší pravděpodobností skutečně na 14. prosince 2116.

 

 

Podle mého názoru a úsudku Mayové bylo velmi dopředu s astronomií a měli dokonalou znalost hvězd jediným důvodem, proč ten kalendář končí roku 21.12.2012 je, že byli vyvražděni španěli  a po tomhle dni nastane nový cyklus. Země se dostane do nulového pásma, čili Galaktického středu přesně to co, předpověděl tehdy Nostradamus.